Období dospívání a puberta jsou vždy obtížné pro celou rodinu. Tradičně dochází ke změnám v chování teenagera a nepochopení jeho motivů rodiči a naopak. Hormonální změny a sociální výzvy jsou kritickým obdobím. Někteří nazývají konfliktní chování pubescentů tzv. nemocí dospívání. Podle mnoha psychoanalytiků bylo období puberty vždy spojené s emocionálními změnami, vášnivými projevy a bolestnými myšlenkami. Citová bouře, která provází změny v dospívání, je nazírána jako naprosto normální projev. Naopak neexistence těchto stavů je důvodem ke zpochybnění psychické stability dospívajícího. Adolescence je identifikována těmito třemi hlavními body: konflikty s rodiči a autoritami, kolísáním nálady, rizikovým chováním. Knihy a filmy nám ukazují pouze realitu problematického dospívání a ovlivňuje tak již několik desetiletí mínění veřejnosti. Adolescence je přijímána jako problematický sociální jev. Příběhy spokojených a klidných let dospívající mládeže by bohužel natolik nezaujaly veřejnost a neprodukovaly prodejní zisky. Pravdou je, že u některých adolescentů dochází ke zvýšenému výskytu těchto tří hlavních problémů především ve srovnání s jinými věkovými kategoriemi. Nejsou ovšem pravidlem. U některých dospívajících je období puberty psychicky a emočně náročnější. Na základě vědeckých a sociologických průzkumů je bezpečné prohlásit, že zhruba 20 % dospívajících se setká s obtížemi a psychickým vypětím. Na výskyt těchto komplikací mají vliv předpoklady nebo doposud skryté projevy psychických poruch a depresí. Náchylnější jsou také děti z problematických rodin.