Emoce jsou nedílnou součástí každého vztahu. Každý by chtěl, aby v celém vztahu figurovaly pouze ty příjemné. Začátek vztahu je v drtivé většině případů spojován s naprostou euforií. V této fázi není problém své emoce projevovat na venek. Zvláště pokud je zamilovanost opětovaná a lítáte v tom spolu. Je to zázrak! Máte pocit, že jste konečně potkali tu výjimku z miliard lidí na této planetě. Máte vedle sebe „svou jedinou“ či „svého jediného“ a všechno je zalité sluncem! Emoce stříkají na všechny strany, náladu vám nikdo nezkazí a všechno je tak jednoduché! Po odeznění této prvotní zamilovanosti přichází většinou rozčarování. Přijde ten den, kdy se objeví problém. Kdy vás váš miláček poprvé, lidově řečeno, vytočí. A pak znovu… a znovu… A emoce opět nastupují na své místo. Často jde o maličkosti, které jste v začátku vztahu díky euforii přehlíželi, a najednou jsou pro vás takřka nepřekonatelným problémem, který narůstá. V partnerských vztazích se u některých lidí mohou opakovat zažité moduly, které negativně ovlivňují vývoj každého partnerského vztahu. Proč tomu tak je? Vnímání opačného pohlaví, očekávání od partnera v pozdějších letech i celkový pohled na fungování vztahů v nás nejvíce ovlivňuje výchova v raném dětství. To, jak spolu vycházeli naši rodiče i fungování dalších manželství v nejbližším okolí, si v dospělosti přenášíme do svých partnerských vztahů. Současné vztahy tedy bývají často ovlivněny minulostí. Příliš tomu nepřidají ani případně negativní pocity, které jsme zažívali v předešlých partnerských vztazích. Zklamání při rozchodu, křivdy v průběhu trvání vztahů. Může se zdát skoro nemožné setřást ze sebe pocit, že není nic, co byste mohli udělat, ve všem tom zmatku a zoufalství v hlavě pramenícího z nevědomí, kým vlastně jste bez vašeho ex jako výchozího bodu. Strach z toho, že nebudete vědět, kdo jste bez vašeho bývalého partnera, může být stejně vysilující jako jeho ztráta samotná v prvé řadě. Je vždy lepší jednat s chladnou hlavou. Nechat emoci vybouřit a nenechat ji ovládat své jednání a svá slova, která by mohla nakonec ublížit oběma stranám. Každopádně je vhodné, aby váš partner věděl o vašich emocích. Zvláště těch, které vyvolává právě on, či plynou z vašich společných věcí. Koneckonců, s kým jiným je řešit než právě s ním/ní? Upřímnost je základem a klíčem k funkčnímu vztahu. Respektive ani upřímnost nejspíš nemůže zachránit nefunkční vztah, ale jen s upřímností máme možnost ten funkční posouvat dál. Hlavní smysl vztahu je najít „partnera pro život“. Někoho, s kým spojíme naši cestu. Někoho, o koho se budeme moci opřít. A někoho, pro koho budeme připravení být oporou my sami. K tomuto postupu je upřímnost základem. A dost možná, že toho někoho můžeme najít až pod nánosem jeho slabostí.