Identita

Každý sám přebývá ve své vlastní realitě, jejichž spojení pak tvoří realitu společnou. Vědomý čin je ten, při kterém si je člověk vědom důsledků svých činů, včetně vedlejších důsledků, a současně za ně přijímá zodpovědnost. Je to čin, kterému předchází proces uvažování, zvažování, odvažování se. Ano. Vědomé myšlení a vědomé činy vyžadují notnou dávku odvahy. Právě pro tu zodpovědnost za důsledky svých činů. Umět přijít a říci: „Ano, tohle jde za mnou.“ Není vždycky příjemné. Na druhé straně je to přesně ten moment, kdy se stáváme silnějšími ve svých očích i očích svého okolí. Vědomý člověk připouští, že o sobě ještě nezjistil všechno. Nicméně pracuje s tím, co už zjistil a pracuje na dalším sebeobjevování a seberozvoji. S tím, jaké má sám se sebou zkušenosti. Uvažuje nad tím, co změnit, aby se neopakovaly ty špatné a kde uplatnit ty dobré, aby se posunul ke stanovenému cíli. Vědomý člověk si dává cíle. Střízlivé, aby je mohl splnit, ale natolik vzdálené, aby se po cestě k nim mohl naučit zase něco nového o sobě samém. Všimněte si podstatné věci. Centrum pozornosti vědomého člověka spočívá na něm samotném. Je sám sobě pokusným králíkem, neprobádanou krajinou plnou divočiny i poetických zátiší. Protože jediné chování, které může změnit, je jeho vlastní a tohle vědomý člověk dobře ví. Na druhé straně čin nevědomý tento proces uvažování a odvažování se úplně postrádá, například pokud se necháme strhnout emocemi, což v zásadě není nic těžkého a děje se nám to všem. Záměrně píši, že se nám to děje, protože to je přesně ten klíč k pochopení nevědomé úrovně bytí. Žádné vědomé rozhodování. Nevědomí nás prostě spláchne mocnou vlnou, hlavně, když se nemáme čeho držet (myšleno vědomí vlastní identity a vědomí volby toho, jak se zachovám). Klasické ospravedlnění, když člověk po emoční explozi přijde k sobě, zní: „Já jsem to tak nemyslel.“ A říká pravdu. On to tak nemyslel, on to tak cítil. Ne nadarmo se říká, že člověk je schopen vnímat své vlastní chyby lépe na druhých než na sobě. Stalo se vám někdy, že jste si uvědomili, že potkáváte ve svém životě například stále stejný typ partnera či partnerky? Nebo že vás vytáčejí stále ty stejné typy lidí? Ty stejné reakce? Jak to, že to, co vás vytáčí nechává jiného člověka ledově klidným? Všechno, co v nás vyvolává emoce se hluboce týká vás samotných. Nehledejte zdroj emocí jinde než sami v sobě. Tak se dá i s emocemi, které pocházejí ze světa nevědomí, vědomě pracovat jako s nástrojem sebepoznání. Vztah sebe sama k sobě samému je základní stavební kámen vaší spokojenosti. Vlastní identita je základ.