Kontrola

Jsme zvyklí mít věci pod kontrolou a věci, které pod kontrolou nemáme, se tam snažíme co nejrychleji dostat. Co když ale člověk narazí na něco, co tak úplně pod kontrolou nemá? Pro člověka jako takového je normální prožívat emoce a chovat se podle nich. Jistá emoční inteligence, která se vyvíjí postupem času vědomou prací s emocemi, je nastavení přiměřených emočních hranic. Člověk se takzvaně „naučí ovládat“ což neznamená, že se přestane respektovat. Potlačování emocí má stejný efekt, jako když se člověk láduje léky proti bolesti s domněním, že tím vyléčí svou nemoc. Naopak bych řekla, že člověk, který „se umí ovládat“, respektuje své emoce, snaží se porozumět jejich jádru a jejich příčině. A také ví, že jedině tak je může mít pod jistým druhem kontroly. Tím, že své emoce respektuje, nepopírá je! Chce to odvahu k sebereflexi, ke které emoce často vyzývají. Pro sebereflexi je potřeba připustit své emoce k sobě. Tenhle krok je první a nevyhnutelný na cestě k tomu s tím něco udělat a svou situaci změnit. Co tedy vyplývá z předchozích řádků? Jak se ke svým emocím chovat? Neduste je v sobě. Jistě vám na mysl přichází spousta situací, kdy je nežádoucí dát najevo to, co člověk skutečně cítí. Není však dobré si myslet, že potlačením se emoce ztratí. Můžete si ji podržet, odložit na později a prožít si ji ve chvíli, kdy nebude okolí na obtíž. Nebo je například vybít při sportovním klání či při jiné aktivitě. Emoce se musí prožít. Nebudou – li prožity vědomě, stejně si je prožijete, to si pište. Nedá se jim uniknout. Nosíte si je v sobě a sobě neutečete.