Puberta a období dospívání je vždy obtížně pro celou rodinu. Tradičně dochází ke změnám v chování teenagera a nepochopení jeho motivů rodiči a naopak. Hormonální změny a sociální výzvy jsou kritickým obdobím. Někteří nazývají konfliktní chování pubescentů tzv. nemocí dospívání. Podle mnoha psychoanalytiků bylo období puberty vždy spojené s emocionálními změnami, vášnivými projevy a bolestnými myšlenka. Citová bouře, která provází změny dospívání je nazírána jako naprosto normální projev. Naopak neexistence těchto stavů je důvodem ke zpochybnění psychické stability dospívajícího. Adolescence je identifikována těmito třemi hlavními body: konflikty s rodiči a autoritami, kolísáním nálady, rizikovým chováním. Knihy a filmy nám ukazují pouze realitu problematického dospívání a ovlivňuje tak již několik desetiletí mínění veřejnosti. Adolescence je přijímána jako problematický sociální jev. Příběhy spokojených a klidných let dospívající mládeže by bohužel natolik nezaujaly veřejnost a neprodukovaly prodejní zisky. Pravdou je, že u některých adolescentů dochází ke zvýšenému výskytu těchto tří hlavních problémů především ve srovnání s jinými věkovými kategoriemi. Nejsou ovšem pravidlem. U některých dospívajících je období puberty psychicky a emočně náročnější. Na základě vědeckých a sociologických průzkumů je bezpečné prohlásit, že zhruba 20% dospívajících se setká s obtížemi a psychickým vypětím. Na výskyt těchto komplikací mají vliv předpoklady nebo doposud skryté projevy psychických poruch a depresí. Náchylnější jsou také děti z problematických rodin.
Dítě je v pubertě a já se z toho asi zblázním.