Rodič

Příchod dítěte je mocná událost, která přináší trvalé změny v životě páru. Rodičovství může mít vliv na vnímání sebe sama, svého partnera, další vztahy a svět obecně. Vědomí, že jsou zcela zodpovědní za život bezmocného kojence, je úžasným a často zároveň děsivým zjištěním. Ať je to první dítě páru nebo ne, plánované nebo neplánované, jeho příchod je vždy čas přechodného stádia a případné krize. V mnoha vztazích, které byly založeny na základech rovnosti a sdílení, se často partneři vrátili do tradičních rolí poté, co se jim narodilo dítě. Muži sami sebe vidí jako „živitele rodiny“, zatímco žena (ať už pracuje mimo domov, nebo ne), se vidí spíše jako „hospodyně“, která je také odpovědná za emocionální a fyzické blaho rodiny. Zatímco finanční podpora rodiny často padá na muže (což pro něj může být zátěží navíc), ženu může rozčilovat, že veškerá péče o dítě a domácnost padá výhradně na ni. I když je to pro oba veliká změna, pro muže zkouška, jestli je schopen být tátou, jeho život se nejspíš nezmění tak dramaticky jako život ženy, novopečené matky. Její zášť může být založena na realitě nebo nepochopení. Existuje zde pak reálný boj o rovnováhu a touha se do ní vrátit. Výzkumy ukazují, že zhruba 70% všech vztahů bude řešit konflikty a neshody v průběhu prvního roku po porodu. Nová matka se cítí zavalena povinnostmi, je vyčerpaná, smutná, úzkostná, není schopna se vyrovnat s dítětem a množstvím domácích prací a nových povinností. Může se uzavřít do sebe a mít potíže s každodenní činností a fungováním. Snaží se najít samu sebe v přechodu k roli „matky“. Nový otec je tak chováním své ženy zmatený (a možná i deprimovaný). Obvykle neví, co má dělat nebo říkat, takže se může pokusit pomoci tím, že se zapojí do domácích prací. Ti muži, kteří byli zvyklí pomáhat s domácími pracemi po celou dobu, mohou zdvojnásobit své úsilí. Spíše než pomoc s domácími pracemi je vše, co nová matka potřebuje, emocionální podpora, prosté objetí, polibek nebo nějaký projev fyzické náklonnosti. Nicméně může nastat, že o to nedokáže takto požádat, protože zkušenost ji naučila, že projev fyzické náklonnosti často vede k sexuální aktivitě. Oba mohou žárlit na dítě proto, že mu ten druhý věnuje více pozornosti. To platí zejména pro otce, jehož dítě jeho partnerka kojí. I když si racionálně uvědomuje, že ho dítě nijak nenahrazuje, pořád cítí ztrátu pozornosti svého protějšku. Na druhé straně nová matka může cítit, že její partner jeví víc zájem o dítě než o ni. Pokud již mají více dětí, budou přirozeně tíhnout ke svému otci, který jim bude k dispozici pravděpodobně více než jejich matka, jejíž čas a energie je více pohlcena kojencem. To může být velmi zničující. Bohužel se toto vše děje v době, kdy rodiče skutečně potřebují zvláštní dávku péče od sebe navzájem. Být rodičem je těžký úkol – neexistuje žádný předchozí trénink, žádné „Jak na to“ příručky. Rodičovství vyžaduje rozhodování, mezi něž patří vzdávání se dříve hodnotných věcí v zájmu dítěte a manželství. Každý jednotlivec se snaží přizpůsobit, vztah může být velmi napjatý, ale úsilím obou z páru může růst a partneři z této zkušenosti vyjdou silnější než kdy jindy.