To, co se nám nelíbí, je důležité říct nahlas. V minulosti se konflikty řešily spíše fyzickou silou a síla komunikace se vůbec nebrala v potaz. Rodič se se svými ratolestmi příliš nevybavoval a téměř veškeré problémy se řešily různými ultimáty či tělesnými tresty. Je prokázáno, že tenhle typ „komunikace“ není tak efektní, jak si ještě naši prarodiče mysleli. V současnosti je za nejvyspělejší formu komunikace považován rozhovor. Pokud se nám něco nelíbí, je důležité to říct. A ještě důležitější je to říct tak, abychom dosáhli nějakého výsledku. Jakkoliv se může pouhý rozhovor zdát banální, opak je pravdou. Vést opravdu efektní rozhovor, který někam vede, není žádná hračka. Pojďme se spolu podívat na pár základních bodů, jak takový úspěšný rozhovor vést. Podstatné je si sám pro sebe předem určit, co je cílem rozhovoru. Proč vlastně rozhovor chceme vést? Buďme co nejspecifičtější. Nemysleme si, že naši rodiče dokážou číst myšlenky. Co nám může na první pohled připadat jako naprosto špatné a chybné, druhý si toho nemusí ani všimnout. Je tedy důležité mluvit o konkrétní věci a na rovinu. Vybrat správnou dobu na rozhovor je také klíčové. Zkusme se do druhého vcítit nebo ho alespoň trochu pochopit. Když se na situaci, kterou chceme řešit, podíváme jeho očima, můžeme přijít na spoustu důležitých informací, které by mohly být přínosné pro následující rozhovor. Zkusme se vcítit, ale nic si nedomýšlejme! Mohli bychom se dostat do slepé uličky. Způsob, jakým naše slova pronášíme, také hraje svou roli. Je samozřejmé, že náš hlas nemůže být neutrální, pokud hovoříme o něčem, co se nás hlouběji dotýká. Pokusme se hlavně nekřičet a používat mírný tón. V důležitých otázkách se vyhněme sarkasmu a ironii. Mysleme na to, že všichni jsme lidé a že všichni občas chybujeme.