Syndrom prázdného hnízda

Mít děti je požehnání, ale někdy dá rodičovství pěkně zabrat. Obavy a péče o potomky jsou prací na plný úvazek a přináší mnoho radostí i strastí. Často si rodiče povzdychnout a škádlí své děti představou, že je odešlou na studia či do pracovního procesu a zbaví se tak konečně pout zodpovědnosti a starostí. Budou si konečně užívat zaslouženého klidu. Jenže, co když ten klid není přesně to, co jste si představovali a najednou vám potomci chybí? U rodičů, jejichž děti se již osamostatnily, odstěhovali do vlastního nebo odjeli studovat do jiného města, se objevuje tzv. syndrom prázdného hnízda. Nejčastěji postihuje ženy a projevuje se pocitem osamocenosti, prázdnoty a strachu z odcizení. Matky se obávají, že jejich děti na ně zapomenou, že je již nepotřebují a neumí si představit, že budou nyní volný čas trávit sami. Syndrom prázdného hnízda pravděpodobně zasáhne ty rodiče, kteří svoji celoživotní úlohu viděli pouze ve výchově dětí a věnovali jim veškerý svůj čas a energii. Pokud se žena nezaměřila na nic jiného, nemá stabilní pracovní náplň, koníčky a okruh přátel. Pak je pro ni období, kdy se z nejdůležitější bytosti v domácnosti stane nedůležitou bez smyslu své existence velmi bolestná. Tento projev psychologické nerovnováhy životních hodnot je často přikládán na úkor syndromu prázdného hnízda. Je ovšem způsoben špatným nastavením rodičovské role a neschopností matky rozdělit své povinnosti a vést život jako plnohodnotná lidská bytost. Obětovat vše pro své potomky se může zdát jako vznešený cíl, neprospívá ovšem ani jedné straně. Děti se stanou dospělými samostatnými bytostmi s vlastním životem a rodinou a matka zůstane s pocitem prázdnoty a neukotvenosti. Druhým extrémem je pak dítě, které je na matce v důsledku její úzkostlivé výchovy a obětavosti příliš závislé a není schopné samostatného dospělého života. Ani jedna z variant není zdravá. Rodiče udělají pro své potomky nejvíce, budou-li sami spokojení vést svůj život v rovnováze mezi rodičovskými povinnostmi a osobním i pracovním životem. Budou pak svým dětem příkladem, že všechny tyto role a možnosti se dají zkombinovat, zvládnout a dokonce vedou ke spokojenému naplněnému životu, který má smysl. Příklady táhnou. Matky, které své děti vedou, cestou samostatnosti s láskou nemají důvod prožívat po jejich úspěšném startu vlastního života depresi, ale pociťovat pýchu z dobře odvedené práce.